Jižní koridor co nejdříve!

Po nedávné plynové krizi je zcela zásadní, abychom nebyli závislí na jednom energetickém zdroji. Důležitou variantou pro naši zemi i celou EU může být tzv. Jižní koridor, tj. především plynovod Nabucco. Byl i tématem důležitých jednání v Kazachstánu, Ázerdbajdžánu a Turkmenistánu v rámci oficiální návštěvy předsedy vlády ČR M. Topolánka. Měl jsem unikátní příležitost se této cesty do tří zemí Kaspické oblasti v polovině února zúčastnit.

Jednání v Turkmenistánu Herbert Slavík

Z jednání s vrcholnými představiteli navštívených zemí vyplynulo, že Kazachstán, Ázerdbajdžán a Turkmenistán mají velký zájem o spolupráci s EU a nebrání se vybudování Jižního koridoru. Jsem s tím velmi spokojen, protože si nemůžeme dovolit být závislí na jednom zdroji, což ukázaly i nedávné spory mezi Ruskem a Ukrajinou. 

Země Kaspického regionu nyní očekávají nabídky konkrétní formy spolupráce. Zdůrazňovaly ale zároveň, že se nesmí vynechat Rusko. Je to strategický partner, s velkým vlivem. Rusko by to mohlo velice zkomplikovat, proto musí být dohoda všech zainteresovaných.To nám dali představitelé uvedených zemí jasně najevo a je to pochopitelné – Rusko je strategický partner, s velkým politickým vlivem. Osobně odhaduji, že zahájení stavby jižního plynovodu by se mohlo povést do 5 let. Záleží na tom, jak se rozhýbe Evropa. My každopádně potřebujeme ten koridor hodně rychle. 

K realizaci chystaného plynovodu Nabucco by mohl pomoci březnový summit EU, na němž bude české předsednictví usilovat o zahájení vážné diskuse o projektu. Je třeba vyřešit zejména problémy s cestou, kudy má koridor vést. Rozdíl panuje i v chápání rozsahu Jižního koridoru – pro některé státy je to pouze plynovod Nabucco, jiní v idee vidí kromě zemního plynu i ropnou dimenzi. My bychom si přáli co nejširší formu spolupráce – jakousi moderní obdobu „hedvábné stezky“, kdy oběma směry proudí i lidé, zboží, investice a vědomosti. Naše delegace se proto při jednáních snažila připomenout i význam politické spolupráce a posilování demokratických principů v zemích střední Asie. Pokud se nám podaří úzká spolupráce s těmito zeměmi a Ruskem, bude to výhodné pro celou Evropu, kterou to významně posílí, především ekonomicky. My Češi v té oblasti máme dobré vazby a můžeme sehrát důležitou roli. 

Kazachstán, Turkmenistán a Ázerbájdžán patří k největším světovým vývozcům zemního plynu a ropy. Např. Turkmenistán vyváží plyn do Ruské federace, Íránu a příští rok zahájí i vývoz do Číny. Mezi možné budoucí odběratele této suroviny patří i Afghánistán, Indie a Pákistán. Evropa by proto neměla dlouho váhat, jinak se to může vymstít. Teď jde především o politickou vůli v rámci EU. První společné setkání uvedených tří zemí s EU se uskuteční 7. května v Praze. Na „Southern Corridor Summit“ se EU setká s vrcholnými představiteli těchto zemí se zástupci zemí tranzitních, tj. Gruzie a Turecka. Očekává se podpis Východního partnerství. 

Kazachstán v důsledku krize v Gruzii zmrazil své energetické projekty v této zemi. Jakkoli oficiální představitelé popírají přímou spojitost s touto krizí, jde zřejmě o poučení z ruské intervence v srpnu 2008. Přehodnocuje se i projekt tranzitu ropy přes Kaspické moře do Baku. Ropa pro Západ napříště poteče především přes ruské území. Potřeba vyvažovat rusky vliv vede Kazachstán i k užší spolupráci s Čínou a Íránem. Ke snaze EU vybudovat alternativní energetické koridory se však nestaví negativně. Dále jsme hovořili o obnovení spolupráce a vzájemném obchodu EU a Kazachstánu s energiemi. Zájem českých firem o toto teritorium je obrovský. 

Rád bych závěrem zmínil i pár osobních dojmů z této velmi zajímavé cesty. Kazachstán je zajímavý i pro cestovní ruch. Nově se v této zemi budují zimní střediska. Pro naše turisty může být ovšem problém dlouhá vzdálenost.

Turkmenistán je dle mého názoru z navštívených zemí nejdále k stabilnímu demokratickému řízení. Prezident má výjimečné postavení, je hlavou státu, vrchním velitelem ozbrojených sil a zároveň předsedou vlády. Prezident vydává výnosy, nařízení, podepisuje, popřípadě zamítá zákony, jmenuje a odvolává představitele státní správy, řídí realizaci zahraniční politiky. V Turkmenistánu je oficiálně zaregistrovaná jediná strana, opozice je slabá. Největší opoziční organizace Národní hnutí je v zemi zakázaná.

V Ázerbájdžánu se pochopitelně dlouze hovořilo o problému Náhorního Karabachu. ČR nadále plně podporuje mírové řešení tohoto problému. Trváme na tom, že řešení musí vycházet z principů respektování suverenity, územní celistvosti a neporušitelnosti mezinárodně uznaných hranic Ázerbajdžánu. Vzhledem k tomu, že se jedná o choulostivou záležitost, nechávám výstupy z těchto jednání jen na předsedovi vlády ČR. Nicméně, jeden poznatek si neodpustím: konflikt v Náhorním Karabachu má strategicko-geopolitický rozměr, čehož si je ruská strana dobře vědoma a snaží se proto rychle převzít iniciativu. Ázerbajdžán, který kromě svých bohatých zásob ropy a zemního plynu zároveň také slouží jako vstupní brána pro transport kaspických surovin do Evropy, se už šestnáct let marně snaží o navrácení karabažského území pod svoji svrchovanost. Náhorní Karabach stále zůstává okupován Arménskou armádou. Z vyjádření představitelů Ázerbajdžánu jsem měl dojem, že jim dochází trpělivost a že ztrácí důvěru v mírové řešení konfliktu.